Cesta za sebou samým: Transformace života, tetování a návrat k dechu 

Dokážete si představit, že byste si nechali vytetovat logo nějaké značky? Já ne, dokud jsem nepotkala Marka. Někdy v životě přijdou okamžiky, které nás tak silně změní, že se stanou neodmyslitelnou součástí našeho příběhu. Pro Marka byl takovým okamžikem Transformační cyklus. Program, který mu otevřel cestu k  sebepoznání a životní změně. Byl pro něj tak zlomový, že se rozhodl si logo  programu vytetovat na své tělo.

Pojďte se mnou poznat Marka a jeho nelehkou transformační cestu, na které se rozhodl prokouknout opakující se úskalí svého života. 

Ale pojďme postupně. Marek měl od střední školy problém s marihuanou.  Několikrát se snažil přestat, ale nedařilo se mu to a vždy se vrátil k dennímu  užívání. “Když jsem prošel Transformačním cyklem, došlo mi, že je pro mne  stěžejní soustředit se na to, abych s tím skončil. Došlo mi, že všechny věci v mém  životě mají důvod, proč se dějí, proč jsem se rozhodl je dělat. A proto jsem se  odhodlal vrátit k událostem, které mě k závislosti na marihuaně vedly. 

Co byl léta skrytý důvod Markovi závislosti? 

Večery v cyklu byly krásné ukázky různých pohledů na sebe samého. A já si začal  uvědomovat, že je toho spoustu, co o sobě nevím, a že to nejde změnit ze dne na  den. 

Došlo mi, že nutkavý pocit, který mě vždy vrátil ke kouření marihuany začal v  patnácti na gymplu. Po tom, co se tehdy stalo, jsem mi zůstal jen můj nejbližší  kamarád, který prodával trávu, a od té doby jsem kouřil denně. Pokusil jsem se  tehdy návyku utéct odjezdem do zahraničí, což fungovalo do momentu, než se mi  ta stejná situace z gymplu opakovala jako přes kopírák.  

A co se tehdy vlastně stalo? Zamiloval jsem se do jedné slečny, a ona mě nechala  kvůli mému kamarádovi. To byla na chlup stejná situace jako na gymnáziu, kde  moje slečna tehdy také skončila ve vztahu s mým nejlepším kamarádem. A tato  událost se mi stala vzorcem v mém životě. Když se to stalo potřetí, začal jsem  přemýšlet, proč se mi to děje. 

S účastníky v programu jsem zažil, že život nemusí být sebedestrukce

Nejdůležitější pro mne byl Transformační cyklus v tom, že jsem najednou měl  skupinu lidí, jejichž centrem nebyla sebedestrukce, jako u lidí v mém přirozeném  prostředí. Díky tomu jsem si i mimo program snažil najít způsob, jak dělat věci  méně destruktivním způsobem. Skupina v TC mi změnila náhled v tom, že to, co  dělají ostatní, nemusí být správné.  

Vozil jsem tehdy kapely po Česku i do zahraničí. Do té doby pro mne tahle práce a  focení byli jen nástrojem, jak být součástí párty. Díky mapě života jsem si ale  uvědomil, že fotografie je pro mne víc než to, jak jsem ji využíval.  Takže dnes vlastně dělám pořád to, co jsem dělal před TC, ale nahlížím to jinak.  Vidím to, co pro mne má hodnotu a co ne. Což by nebylo možné, kdybych si  neuvědomil, že párty nebyla ta pointa. Teď už vím, proč dělám co dělám, a co od  toho chci a co ne a umím to říct.  

Ten program pro mne byl referenční zkušeností k tomu, co jsem zažíval paralelně s  ním, dovolil mi rozvinout můj zájem o sebe a to, co chci od života.

Staré události se začínají rozplétat: Marek potkává svoji první ex 

Poté, co se mi situace s přítelkyní zopakovala potřetí jsem se rozhodl jít na  vipassanu. Začalo mi to připomínat situaci z dětství, kdy mi bylo 12 let. Moje máma  byla v té době v nefungujícím vztahu a přenášela to na mě, a já měl pocit, že mě nemá ráda, a utekl jsem od ní k otci. Táta to využil a udělal z toho mezi nimi válku.  

Minulý rok jsem se úplnou náhodou setkal s tou dívkou, která mě jako první  opustila, a s kterou začala moje závislost na marihuaně. Zažili jsme velmi léčivý okamžik, kdy jsme si řekli, co se nám v životě stalo, vyjasnili jsme si to a omluvili  se. A od té doby jsem nechtěl kouřit a nechci. Moje vnitřní nutkání bylo do té doby  způsobeno tím, že většinou do měsíce, co jsem přestal, jsem začal mít různé  výčitky.  

V práci na sobě mi najednou začali pomáhat i dlouhé cesty s kapelami. Mohl jsem  při nich praktikovat techniky, které jsem se nově naučil. Když jsem řídil, měl jsem  čas sledovat, co se ve mne děje, a zjistil jsem, že když mi přijde impulz k něčemu  nebo mám výkyv nálady, že na to nemusím reagovat. Trvalo mi dlouho, než jsem si  vytvořil jistotu, že když mám špatné myšlenky, takže se to změní, že to přejde a že  opravdu mohu nereagovat.

Díky večeru s Honzou Bendou, kde jsme mluvili o mindfulness, mi došlo, co z  těchto technik mohu vzít do každodenního života, a že nemusím být mnichem, aby  to fungovalo. Do té doby jsem o praktikování mindfulness neměl vysoké mínění,  protože jsem měl pocit, že už umím více díky vipassaně. Právě tato moje pýcha mi  ale bránila v učení se novým věcem.

Proč si někdo nechá vytetovat logo programu?

Těsně před závěrečným večerem Transformačního programu jsem se rozhodl  vytetovat si jeho logo. Levá ruka je deníček mého osobního mýtu a odkazuje na  události, které pro mě v životě byly důležité. Symbol programu mě sám o sobě zaujal. Vypadá jako oči. Zpracování je úžasné, myslím si, že jeho autor je geniální.  

Kromě toho to tetování plní svůj účel tím, že odkazuje na delší období mého života,  kdy jsem něco objevil. Celý čas Transformačního cyklu jsem měl možnost být v  novém prostředí a dýchat, být s věcmi, které jsem léta dusil. A toto tetování mělo  symbolizovat to nadechnutí a ten dech, který bych chtěl nechat v sobě navždy.

A jak se Markovi daří dva roky po ukončení programu? 

Myslím si, že změna jako taková neprobíhá rychle, ale mám pocit, že se stále více  a více zapojuji do toho, co jsem a co dělám. Dostal jsem se do Olomouce na  Aplikovanou psychoterapii na magistra a chci se hlásit do výcviku v jungiánské  psychoterapii. 

Logo a jeho metafora nadechnutí pro mne skutečně odkazují k tomu, že během  dne chci být v kontaktu s vlastním dechem, protože je důležitější než to, co se  odehrává v mé hlavě. Možnost mít tento způsob spojení s dechem mi umožňuje být  více v přítomném okamžiku. Toto tetování mi tedy připomíná, že když ztratím svou  polohu, musím se vrátit k sobě.